MNÍK JEDNOVOUSÝ - Lota lota
Řád: Hrdloploutví (Gadiformes), Čeleď: Treskovití (Gadidae)
Rozšíření a výskyt: mník jednovousý je evropským druhem a jižní hranice jeho výskytu je přibližně na 45° s.š. Chybí ve vodách západní Francie, v převážné části Anglie a na území Norska. U nás se vyskytuje na celém území a žije ve všech typech tekoucích vod, v údolních nádržích, rybnících, jezerech a tůních.

Popis: tělo má protáhlé a válcovité, zužující se směrem k ocasu. Široká a zploštělá hlava je charakteristická velkými žabími ústy, na spodním rtu má jeden lichý vous. Oči jsou poměrně malé, uložené na vrchu hlavy. Dvojitá hřbetní ploutev má menší přední část, zadní je dlouhá a dosahuje až k ocasní ploutvi, ke které je připojena kožovitým lemem. Také řitní ploutev je dlouhá a dosahuje až k ocasu. Břišní ploutve jsou předsunuty před prsní a jejich tvar je protáhle zúžený. Všechny ploutve mají pouze měkké paprsky. V první hřbetní ploutvi je 10-14 paprsků, v druhé 69-80, v řitní ploutvi 65-79, v prsní ploutvi 17-22 a v břišní ploutvi 6-8 paprsků. Žaberních tyčinek je 4-10. Zbarvení mníka je velmi proměnlivé, odpovídá prostředí a stáří ryby. Základním zbarvením je tmavá až šedavá hněď různého odstínu, na níž je vytvořeno tmavší či světlejší mramorování, přecházející i na hřbetní ploutev. Boky, břicho a spodina hlavy jsou světle šedé. Mník jednovousý má šupiny velmi malé a hluboce uložené v kůži, takže na první pohled se jeví jako lysý. Jeho kůže je na pohmat hladká a slizovitá.

Biologie: mník jednovousý vede skrytý způsob života v úkrytech ve dně či březích, aktivní je za šera a v noci. Jeho aktivita stoupá s poklesem teploty, takže nejčilejší je v podzimních měsících, nejvyšší aktivity dosahuje při teplotě kolem bodu mrazu. Naopak v létě upadá do jakéhosi letargického spánku. Živí se výlučně živočišnou potravou, vodními živočichy včetně ryb. Je velmi žravý a zejména větší jedinci vedou zcela dravý způsob života. V prvním roce dorůstá mník jednovousý délky 8-12 cm, ve druhém roce 15-22 cm, ve třetím roce 20-35 cm a ve čtvrtém roce 30-45 cm, v závislosti na prostředí a dostatku potravy. Vzácností nejsou úlovky o délce 50-70 cm a hmotnosti 2-3 kg. Tře se v zimním období od konce prosince do začátku února, při poklesu teploty vody pod 7°C. Tření probíhá ve skupinách, kdy samci a samice vytvářejí jakási klubka na mělčích úsecích toků s písčitým či štěrkovitým dnem. Jikry jsou vytírány do vodního sloupce, proud je unáší a postupně ukládá na dno. Nažloutlé jikry se po výtěru přilepí na dno toku, kde se asi po 60 dnech z nich vylíhne váčkový plůdek. Na samici připadá až přes milión jiker o průměru kolem 1 mm.

Význam: jeho hospodářský význam je nepatrný.

Lov: je dost obtížně ulovitelný. Chytá se na těžko, na živou či mrtvou rybku a nebo na rousnici. Má velmi chutné maso, obsahující necelé 1% tuku. Tak jako u ostatních treskovitých ryb známou pochoutkou jsou játra, která mohou tvořit až 15% hmotnosti celé ryby.