OSTRORETKA STĚHOVAVÁ - Chondrostoma nasus
Řád: Máloostní (Cypriniformes), Čeleď: Kaprovití (Cyprinidae)
Rozšíření a výskyt: ostroretka stěhovavá je rozšířena ve vodách větší části Evropy, chybí na Britských ostrovech, ve Skandinávii, na jihu v Portugalsku, Španělsku a Itálii. Na východě tvoří hranici jejího rozšíření řeky Němen a Emba. Centrum původu tohoto druhu je v povodí Dunaje, odkud pronikl postupně do západní a severní Evropy. V našich zemích žije hlavně v jihomoravských řekách - Dyji, Svratce, Svitavě a podobně. Přebývá v cejnovém a parmovém pásmu řek, ale ráda vytahuje i do lipanového pásma. Donedávna nebyla známa v žádné české řece, až v poslední době byla ulovena v některých úsecích Vltavy.

Popis: ostroretka má pevné, vřetenovité tělo, přispůsobené silnému proudu a pokryté vcelku velkými šupinami. Hřbet je vyklenutý v přední polovině těla, jeho šedozelená až načernalá barva vytváří silný kontrast s leskle stříbřitým zbarvením boků, které přecházejí v matně bílé břicho. Až na hřbetní ploutev jsou ostatní jasně červené u kořenů a naoranžovělé na okrajích. Ocasní ploutev má hluboce vykrojenu a její okraj je načernalý. Ve hřbetní ploutvi jsou 2-4 tvrdé a 8-10 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2-4 tvrdé a 9-12 měkkých paprsků. V postranní čáře je 53-56 šupin, pod postranní čarou 4-7 a nad ní 7-10 šupin. Žaberních tyčinek je 27-35. Požerákové zuby jsou jednořadé. Důležitá je tlamka ve tvaru příčné štěrbiny, její spodní chrupavčitý ret je tvrdý a ostrý - odtud název ostroretka. Slouží k seškrabování narostlých řas a rozsivek z kamenů na dně toku. Tímto způsobem výživy nekonkuruje jiným rybám. Nepodléhá ani tzv. zimnímu spánku, aktivně konzumuje potravu i v zimě.

Biologie: je to proudomilný druh, kterému vyhovují zejména střední a dolní části řek. Vytváří hejna o početnosti až několika stovek jedinců. Ta se sdržují zejména v proudivých úsecích toků s kamenitým dnem, kde při sběru rostlinných nárostů můžeme pozorovat blýskání jejich stříbrných těl. Ostroretka se dovede přispůsobit i prostředí stojatých vod, jak dokazuje její výskyt v některých údolních nádržích (Orava, Vranov). Prostředí stojaté vody s výskytem planktonu vyhovuje zajména plůdku do stáří jednoho roku, což vytváří u tohoto druhu úspěšný předpoklad pro rybniční odchov ročků. Ostroretka je ryba středně náročná na obsah kyslíku a znečištění, ale značně choulostivá na manipulaci a zacházení. Tento druh je jedním z mála výlučných fytofágů, který se živí nárůsty rozsivek a řas. V našich vodách patří k středněvěkým druhům, dožívajících se průměrně 6-10 roků. Růst ostroretky je průměrný až pomalý, mezi samci a samicemi není podstatných rozdílů. V prvním roce života dorůstá 5-8 cm, ve druhém roce 8-12,5 cm, ve třetím roce 12-17 cm, ve čtvrtém roce 15-21 cm, v pátém roce 18-24 cm, v šestém roce 19-26 cm, v sedmém roce 22-28,5 cm, v osmém roce 24-30 cm, v devátém roce 25-32 cm a v desátém roce 27-34 cm délky těla. Jedinci ve věku 14-17 let dosahují délky těla 37,5-41 cm a hmotnosti až 1,5 kg. Výskyt jedinců o hmotnosti okolo 2 kg je dnes již velmi vzácný. Pohlavně dospívá ve stáří 4-6 let, samci v průměru o něco dříve než samice. Tření probíhá v časném jarním období, jakmile po několika slunečních dnech stoupne teplota vody na 6-8°C. Ostroretka podniká na místa výtěru (trdliště) menší či větší tahy. Jako tato místa slouží peřejnaté úseky toků se štěrkovitým až kamenitým dnem. Tření probíhá v hejnech, poměrně bouřlivě, na trdlišti se zdržují samci a k výtěru zralé samice k nim postupně vyjíždějí. Vytřené jikry tvoří na dně v některých případech i několik centimetrů vysokou vrstvu. V závislosti na teplotě vody trvá vývoj jiker 10 dnů při 15°C až 25 dnů při 9°C. Největší ztráty nastávají v době tření a vývoje jiker. Jsou působeny zejména požíráním jiker jinými druhy ryb, plísněmi a řasami, nepříznivými vodními průtoky (velké vody) apod. Rovněž po vykulení jiker jsou značné ztráty na nejmladších vývojových stadiích. Teprve u větších jedinců (od stáří 1 roku) se zvyšuje možnost přežití.

Význam: ostroretka jako jediný druh zhodnocuje v našich tekoucích vodách produkci rozsivek a řas. Patří k hospodářsky nejvýznamnějším druhům ve většině našich větších toků.

Lov: mezi sportovními rybáři je oblíbeným objektem rybolovu, její maso obsahuje až 7% tuku. Nejideálnějším časem pro lov je jaro. Na jaře a v létě jsou nejvhodnější rostlinné nástrahy, velmi jemné těsto, nebo řasy ze dna. Univerzální celoroční nástrahou jsou masní červi. Na podzim a v zimě jsou nejvhodnější nástrahy masité, jako hnojáčci a masní nebo kostní červi.