Lov na položenou

Lov na položenou má dnes uznávané postavení jako rybolovná metoda, která v různých modifikacích umožní ulovení mnoha velkých ryb. Jde v podstatě o předkládání nástrahy na dně. Je to i dnes převládající způsob lovu kapra.

  Osvědčený způsob, který znali již naši dědové

Nejvýhodnější je, když máme možnost lovit na relativně krátkou vzdálenost (z loďky), s minimální zátěží, čímž docílíme citlivější kontakt s udicí. To samé platí pro kapra, který je k nezatížené nástraze důvěřivější než k zatížené, která mu při záběru klade odpor. S tím souvisí i síla vlasce, z toho důvodu je třeba volit raději slabší vlasec. Kapry lovíme většinou ve stojatých vodách, kde používáme zátěž, olůvko tvaru kapky, které montujeme širší základnou k háčku. Nejjednodušší je montáž olůvka přímo na vlasec, přičemž po jeho navlečení zhotovíme z 5-10 mm dlouhé ventilkové gumičky zarážku dvojnásobným provlečením vlasce. Vzdálenost háčku od zarážky může být 25-50 cm. Olůvko je samozřejmě průběžné, aby při záběru nekladlo odpor. Záběr kapra má různou intenzitu, někdy se zmocní nástrahy sotva viditelně, jindy zase tak rázně, že máme co dělat, abychom zachránili udici před odvlečením do vody. Udici je třeba spolehlivě zabezpečit, pomocí vhodných stojanů, na navijáku upravit brzdu a pomocí čihadel sledovat záběr. Všeobecně platí, že kapr v letním období bere rázněji, než na jaře a na podzim, kdy voda již začíná být chladná.

  Nejnovější techniky a metody lovu

Moderní lov kaprů je úplně jednoduchý. Při sestavování olůvka, obratlíku a háčku platí tyto zásady. Co nejjednodušeji, co nejúsporněji a přitom mít stále na zřeteli zvyklosti kaprů při krmení. Nejdůležitější základní poznatek je, že jenom velice zřídka přijímá kapr potravu svými pysky. Malé částice potravy obsažené v písku nabírá plnou tlamou ze dna a třídí je na poživatelné a nepoživatelné. Kousky potravy nasává ze vzdálenosti až 15 cm. K tomuto druhému typu patří i oblíbená nástraha boilí, proto musí být celá udice snadno nasávatelná. Znamená to, že je třeba použít extrémně jemně pletené návazcové vlasce. Při nastražení boilí se nasadí na háček z boku, takže špička zůstává volná. Háček je třeba, aby byl relativně velký, aby jeho špička mohla zabrat i přes nasazené boilí. Udice musí být konstruována z hlediska olůvka jako samozasekávací systém, protože pichlavé boilí kapr opět tak bleskurychle vyplivne, že bychom nemohli zareagovat. Proto je třeba používat dvě gumové zarážky jako zpětnou zarážku. Když kapr zpozoruje po nasátí svůj omyl, chce nástrahu rychle vyplivnout. Přitom se volná špička háčku dostane ihned do kontaktu s koženou tlamou. Každý následující kaprův pohyb ho bezpečně zasekne díky těžkému, pevně ležícímu olůvku. Následuje okamžitý únik s panickým odvinováním vlasce skrze průběžný indikátor záběru.


Vlasová udice, jako druhá možnost lovu pomocí boilí, je jedním z největších pokroků v lovu kaprů. Na rozdíl od ostatních způsobů upevňování potravy zůstává háček zcela holý. Tím může zvlášť dobře zabírat. U této udice se nástraha spojuje s háčkem pouze jemným vláknem (vlasem). Místo, na kterém se vlas přivazuje uzlem, je nanejvýš důležité. Nejvhodnější je na středu raménka háčku. To je pochopitelné, protože při nasátí nástrahy se dostává do tlamy nejprve objemné boilí, háček pak následuje s kulatým obloukem napřed. Chce-li však kapr boilí znovu vyplivnout, malá nástrahová kulička se obrátí a špička háčku může vniknout do tlamy pod ideálním úhlem. Čím silněji se kapr snaží boilí vyplivnout, tím hlouběji proniká. Malý kousek silikonové hadičky na raménku háčku pomáhá umístit vlas zcela přesně. Délku vlasu, který by měl být uvázán z velmi měkkého materiálu, je třeba pečlivě zvolit. Ze zkušenosti by se mělo boilí obloučku háčku jenom dotýkat. Kratší vlas v sobě skrývá nebezpečí, že boilí překryje špičku háčku, delší pak má za následek spadlé záběry, anebo se kapr zasekne příliš vpředu. Vyladění této vzdálenosti a dosažení tím optimálního umístění háčku v kaprově tlamě se vyplácí.