Počet obyvatel: 529

Poloha: 8 km západně od Vyššího Brodu

Nadmořská výška: 740 m nad mořem

Části obce: Kobylnice, Studená, Lipno nad Vltavou, Slupečná

První zmínka o této obci, která se nachází nad přehradní hrází, je z roku 1530. Tehdy vlastní obec ležela o 50 m níže, u řeky Vltavy. Byla to poddanská vesnice patřící k panství Vyšší Brod. Bývalo zde přístaviště vorů připlouvajících po Vltavě ze Šumavy. Zde se musely vory rozvázat, dříví naložit na povozy a dopravit do Vyššího Brodu, kde se opět svazovalo do vorů a jeho cesta pokračovala dále po Vltavě. V Čertových proudech by totiž voraři nalezli jistou smrt, kamenité vltavské koryto pod Lipnem totiž plavbu nedovolovalo. Při stavbě přehrady byly původní domy zatopeny.

Dnešní obec Lipno je velké rekreační středisko v těsné blízkosti přehradní hráze.

Počet obyvatel: 255

Poloha: 3 km jižně od Frymburka

Nadmořská výška: 750 m nad mořem

Části obce: Pasečná, Sv.Tomáš, Předmostí

Obec na pravém břehu jezera s obecním úřadem. První zmínka o tomto místě je z roku 1377 v souvislosti se zmínkou o frymburském kostele. V těchto místech se usadili poustevníci řádu sv.Pavla a Antonína a žili zde nenáročným životem. Charakteru místa odpovídá i původní jméno osady Hejrov (r.1491). Pochází z německého Heuraffel-lesní chýše. První kaple zde byla založena Janem a Petrem z Rožmberka v roce 1385. V letech 1515-1523 byl na stejném místě postaven kostel sv.Filipa a Jakuba s nedokončeným komplexem budov kláštera, neboť dobrodinci přestali poustevníky podporovat. Poustevna byla zrušena a její jmění roku 1597 předáno klášteru ve Vyšším Brodě. K stálejšímu obydlení Hejrova došlo až v 18.století v souvislosti s rozvojem těžby dříví. Odtud také pozdější nové jméno obce Výtoň. Místo, kde se z vorů plavených po Vltavě vytínalo některé dřevo a to se bralo jako poplatek (clo), bývalo nazýváno výtoní. Dalším zdrojem obživy místního obyvatelstva se stalo zemědělství, zejména pěstování lnu a chov skotu, plátenictví a povoznictví.

Počet obyvatel: 1300

Poloha: při dolní části Lipenského přehradního jezera

Nadmořská výška: 730 m nad mořem

Části obce: Blatná, Frymburk, Kovářov, Milná, Moravice, Posudov, Svatonina Lhota

Své jméno získala obec ve 13.století. V tomto místním jméně lze vysledovat i důvod vzniku původní osady právě na tomto místě. Kdysi zde býval na obchodní cestě z Horního Rakouska do Českého Krumlova význačný přechod přes řeku Vltavu, který bylo nutno chránit. Odtud jméno Frymburk, tj. hrad k ochraně míru a bezpečnosti. Rožmberkové zřídili u frymburského mostu mýto, zmíněné již v roce 1305. Do roku 1450 byl na této stezce velký provoz. Ještě v roce 1464 se po ní vracelo významné české mírové poselstvo krále Jiřího z Poděbrad od francouzského krále do Čech.

Frymburk se prvně uvádí v roce 1277 na majetku pánů z Krumlova z rodu Vítkovců a byl až do doby zrušení poddanství roku 1848 jedním z poddanských míst na panství Rožmberk. Mezitím se Frymburk stal v roce 1302 majetkem pánů z Krumlova, roku 1600 hraběte Jana Zrinského, synovce posledního Rožmberka Petra Voka, roku 1612 Jana Jiřího ze Švamberka a konečně od roku 1620 hraběte Bukvoje.

Městečko bylo přirozeným obchodním střediskem širokého okolí a těžilo i ze své polohy poblíž zemských hranic tím, že na sebe vázalo spojení i s obcemi na rakouské straně. Charakter náměstí naznačuje, že zde bývalo tržiště. Poprvé byl Frymburk nazýván městem již v roce 1379. Pravidelný trh přispěl rozvoji řemesel. Nejvýznačnějších úspěchů dosáhl obchodnický rod Greiplů, který vyvážel frymburské plátno přes přístav Terst i do zámoří. Od 16.století zde byl i městský pivovar.

Na jižní straně náměstí stojí ranně gotický kostel sv.Bartoloměje z roku 1277, přestavěný pozdně goticky kolem roku 1530. Chrámová věž původně s cibulovitou bání je z roku 1652. Dnešní štíhlá věžní špice z roku 1870 je 14,5 m vysoká. Vnitřní zařízení kostela je barokní, hlavní oltář z roku 1650 vyřezal Jakub Worath. Za pozornost stojí boční oltář P.Marie s gotickou sochou madony ze 14.století. Tato socha bývala původně v Německém Rychnově. Zevně na jižní straně chrámové lodi visí figurální náhrobník z roku 1796 se soudobou podobou kostela a okolí. Před kostelem stojí pomník 54 padlým frymburským občanům v I.světové válce. Západně od kostela stojí stará frymburská škola. Patří k jedněm z nejstarších v jižních Čechách. Na budově visí pamětní deska významného kantora a hudebního skladatele J.W.Maxanta (žil zde v letech 1786-1838) a jeho nejvýznačnějšího žáka, frymburského rodáka S.Sechtera. Sechter se stal dvorním varhaníkem a profesorem vídeňské konzervatoře, mezi jeho nejvýznačnější žáky patřili Bruckner, Brahms, Bella, ... Frymburk je rodištěm Andrease Baumgartnera, profesora fyziky a ministra rakouské vlády. Do Frymburka za svou láskou Fany Greiplovou jezdíval za svých studentských let básník Adalbert Stifter.

V jižní části městského parku stojí kamenná mohyla s bronzovým reliéfem tohoto básníka Šumavy. V severní polovině parku stojí mariánský sloup zbudovaný v římském slohu roku 1635, kamenná kašna z roku 1676 a pranýř se zvonem z roku 1651.

Nad Frymburkem se tyčí vrch Marta s kaplí, odkud je nádherný výhled na jezero, okolní vrchy a při jasném počasí i na vrcholy Alp.

Frymburk je vyhledávaným rekreačním střediskem.

Počet obyvatel: 830

Poloha: při železniční trati České Budějovice-Volary na levém břehu horní části Lipenského přehradního jezera

Nadmořská výška: 726 m nad mořem

Části obce: Bednáře, Bližná, Černá v Pošumaví, Dolní Vltavice, Mokrá, Muckov, Plánička, Radslav, Jestřábí

Obec je jedním z nejdříve osídlených míst v této oblasti, neboť se uvádí již v roce 1268 jako osada Na černé řece, kterou tehdy věnoval zvíkovský purkrabí Hrz klášteru ve Zlaté Koruně. O tři staletí později sem jezdíval známý rožmberský regent, stavitel rybníků a hospodář Jakub Krčín z Jelčan, když tu řídil stavbu pivovaru (v roce 1568).

V letech 1799-1800 byl na místě dřevěné kaple z roku 1787 postaven původně barokní kostel Neposkvrněného početí P.Marie. Svou konečnou pseudorománskou podobu získal kostel při rozšiřování v letech 1901-1903. Současně byla přistavěna věž. Vnitřní zařízení kostela je z 19. a počátku 20.století. U kostela v obci stojí socha sv.Jana Nepomuckého z 18.století.

Začátkem 19.století byla objevena v katastru obce ložiska tuhy. V roce 1813 byly v těsné blízkosti obce otevřeny tuhové doly, u nichž byl během krátké doby vybudován velký závod, dodávající po desetiletí kvalitní tuhu na domácí i zahraniční trh. Po vyčerpání ložisek tuhy byl závod zrušen a doly zaplaveny jezerními vodami.

Obec nabízí velmi mnoho rekreačních možností. Hotely, rekreační chaty, pensiony, autokemp a možnosti provozování různých vodních sportů a sportovního rybaření. Z hráze vedoucí z Černé v Pošumaví do Hůrky jsou krásné výhledy na vodní hladinu a na pohraniční hory (panoráma pohoří u Vítkova Kamene a Smrčiny).

Počet obyvatel: 2800

Poloha: při železniční trati České Budějovice-Volary na levém břehu horní části Lipenského přehradního jezera

Nadmořská výška: 781 m nad mořem

Části obce: Bližší Lhota, Další Lhota, Hodňov, Horní Planá, Jelm, Olšina, Žlábek, Pernek, Hůrka, Hory, Pihlov, Zvonková, Dolní Hamr, Maňava

Město bylo založeno jako farní ves, cisterciáckým klášterem ve Zlaté Koruně. První písemné záznamy jsou z roku 1332. Tehdy se ves nazývala Planá pod horou Vítkovou. Již roku 1349 byla povýšena z popudu císaře Karla IV., opatem zlatokorunského kláštera, na městys. Od dob husitských se stala Planá majetkem Rožmberků podobně jako jiné klášterní vesnice. V roce 1622 vystřídala rožmberský rod knížata z Eggenbergu a konečně roku 1719 Schwarzenbergové. Od 16.století nese město již současné jméno. Konání výročních trhů pomohlo rozvoji Horní Plané, která se stala důležitým střediskem mezi Zlatou stezkou na Prachaticku a lineckou stezkou na jihu. Obchodovalo se zde hlavně s dobytkem, lnem a lněnou přízí. Po roce 1848 byl v Horní Plané ustaven okresní soud a další státní úřady. Citelně však zde chybělo jakékoliv průmyslové podnikání, které by podmínilo další rozvoj města. Ani otevření železniční trati v roce 1893 nezměnilo situaci. Po druhé světové válce zde vznikl mlékárenský závod na výrobu proslulých sýrů a provozovna závodu Lira na výrobu obrazových rámů a lišt.

Horní Planá v průběhu staletí několikrát vyhořela. Její dnešní ráz je ze druhé poloviny 19.století. Městské jádro tvoří obdélníkové náměstí se svažujícím se terénem. Na spodní straně náměstí se nachází pseudobarokní radnice z roku 1896. Nad radnicí stojí socha sv.Jana Nepomuckého z 19.století. V horní části náměstí na vyvýšené terase najdeme děkanský kostel sv.Markéty z přechodného románsko-gotického období. Je zachována část románské kruchty se čtyřmi oblouky a dolní část věže z poloviny 13.století. Při rozšiřování kruchty v 18.století byly použity za krakorce části románsko-gotického portálu. Na oltáři jižní lodi je umístěna pozdně gotická socha Asumpty ze třetí čtvrtiny 15.století. V jižním kaplovém výklenku stojí za pozornost pozdně gotická socha sv.Volfganga ze začátku 16.století. Nástěnné renesanční figurální malby jsou z let 1530-1580. U vchodu do kostela je zazděná část náhrobku Stifterovy matky. Pod kostelem se nachází původně raně barokní fara z roku 1685, naposledy obnovená v roce 1826.

V Horní Plané směrem na Černou v Pošumaví je zachován rodný dům Adalberta Stiftera čp.21. Jsou zde soustředěny muzejní exponáty jež se vztahují k spisovatelovu životu a jsou přístupné veřejnosti. Německy píšící básník a spisovatel (1805-1868) se ve svých dílech s oblibou zabýval minulostí i tehdejší současností jižní části Šumavy a životem jejích obyvatel. Za kostelem na kopci v sadu stojí bronzová socha A.Stiftera od Karla Wilferta z Prahy z roku 1906. Za alejí na vrchu je kaple P.Marie Bolestné. Nedaleko je upravená studánka, která dala návrší současné jméno, Dobrá Voda.

Město je největším turistickým střediskem s bohatými rekreačními možnostmi. Je tu řada hotelů, kempů, chatových táborů, letní kino, minigolf aj.

Počet obyvatel: 650

Poloha: 7 km západně od Horní Plané na pravé straně řeky Vltavy při samém horním okraji Lipenské údolní nádrže

Nadmořská výška: 737 m nad mořem

Části obce: Bělá, Dlouhý Bor, Jelení, Láz, Nová Pec, Chalupy, Pěkná

Nová Pec vznikla jako dřevařská osada, prvně uváděná v roce 1686 jako poddanská vesnice na panství Český Krumlov. Svou tradici v těžbě a zpracování dřeva si ponechala dodnes.

Nová Pec je východiskem turistických cest k Plešnému jezeru, na Plechý, Trojmeznou horu, Třístoličník a Stožec, na Medvědí stezku a k rezervaci Mrtvý luh.

Počet obyvatel: 103

Poloha: 7 km severozápadně od Horní Plané, v její blízkosti začíná horní část Lipenského přehradního jezera

Nadmořská výška: 786 m nad mořem

Části obce: Slunečná, Záhvozdí, Želnava

Původní osada založená v 1.polovině 14.století náležela k pohraničnímu statku vyšehradské kapituly a koncem téhož století přešla do majetku kláštera ve Zlaté Koruně. Z té doby (1395) pochází i kostel sv.Jakuba, jediná stavebně historická památka obce. V letech 1708-1715 byl kostel rozšířen a vybaven barokním zařízením.

Z obce je pěkný výhled na pásmo pohraničních hor v oblasti Plešného jezera.